Kančík Eliotův 3,5-5 cm

Popis

Platný název: Ryba je v akvaristice dlouhodobě známá jako Thorichthys ellioti, ale dnes je tento název považován za synonymum. Platné vědecké označení je Thorichthys maculipinnis. V obchodních nabídkách se však jméno T. ellioti stále používá velmi často. Původ: Střední Amerika – Mexiko, především povodí řek na atlantické straně země. Přirozený výskyt je spojen zejména s oblastmi států Veracruz a Oaxaca. Přirozené prostředí: Obývá řeky, menší přítoky, laguny a klidnější úseky vodních toků. Často se vyskytuje nad písčitým nebo jemně štěrkovitým dnem v místech s kameny, kořeny, větvemi a pobřežní vegetací. Velikost: Dospělí jedinci dorůstají přibližně 12–15 cm. Samci bývají větší a robustnější než samice a díky prodlouženým ploutvím mohou působit ještě mohutněji. Tvar těla: Tělo je poměrně vysoké, ze stran zploštělé a typické pro rod Thorichthys. Hlava je protáhlejší a tlama je uzpůsobena k vyhledávání drobné potravy ve dně. Vzhled: Patří mezi velmi atraktivní středoamerické cichlidy. Základní zbarvení je stříbřitě šedé, olivové až zlatavé, přičemž spodní část hlavy a břicha získává výrazné oranžové až červené odstíny. Perleťová kresba: Na hlavě, skřelích a bocích se nachází množství kovově modrých až tyrkysových teček a skvrnek. Při vhodném osvětlení vytvářejí výrazný perleťový lesk. Tmavá skvrna: Na středu boku se obvykle nachází charakteristická tmavá skvrna. Další výraznější tmavé znaky mohou být patrné v oblasti skřelí. Intenzita kresby se mění podle nálady ryby. Ploutve: Hřbetní, řitní a ocasní ploutev jsou často zdobené modrozelenými tečkami a červenými až oranžovými okraji. U dobře vyvinutých samců mohou být konce hřbetní a řitní ploutve výrazně protažené. Samec: Dospělý samec bývá větší, má robustnější stavbu těla a delší zakončení nepárových ploutví. V dobré kondici může mít velmi intenzivní tyrkysovou kresbu a oranžovočervené partie na spodní části těla. Samice: Samice bývá menší, plnější v oblasti břicha a její ploutve jsou zpravidla kratší. Během rozmnožování však může také získat velmi výrazné zbarvení. Určení pohlaví: U mladých ryb není vždy jednoduché. Rozdíly se stávají zřetelnějšími až s dospíváním podle velikosti, délky ploutví, tělesných proporcí a chování při vytváření párů. Chování: Na poměry středoamerických cichlid jde o relativně klidný druh, přesto však zůstává teritoriální cichlidou. Největší agresivitu vykazuje v období rozmnožování a při ochraně potomstva. Sociální chování: Mladé ryby lze chovat ve skupině a nechat je přirozeně vytvořit páry. U dospělých jedinců je důležité zajistit dostatek prostoru, protože vytvořený pár začne určitou část nádrže považovat za své teritorium. Akvárium: Vhodná je prostornější nádrž s velkou plochou dna, kameny, kořeny a několika úkryty. Dekorace by měly vytvářet vizuální bariéry, aby se jednotlivé ryby nemusely neustále vidět. Dno: Nejvhodnější je jemný písek, protože ryby rády prohledávají substrát a nabírají jej do tlamy při hledání potravy. Ostrý hrubý štěrk není pro toto přirozené chování ideální. Rostliny: Lze použít odolnější rostliny, ale je třeba počítat s tím, že cichlidy mohou při přípravě teritoria přesouvat substrát a některé rostliny vyhrabávat. Vhodné jsou druhy přichycené ke kamenům nebo kořenům. Potrava: Všežravec s výrazným podílem drobné živočišné potravy. V přírodě vyhledává ve dně larvy hmyzu, malé korýše, červy a další drobné organismy. Krmení v akváriu: Základem mohou být kvalitní granule pro cichlidy doplněné o artemii, dafnie, krill, cyklop, larvy hmyzu a další živou nebo mraženou potravu. Vhodná je také určitá rostlinná složka. Rozmnožování: Jde o párovou cichlidu s velmi dobře vyvinutou rodičovskou péčí. Před třením si pár vybere vhodné místo a důkladně očistí jeho povrch. Tření: Jikry jsou nejčastěji kladeny na plochý kámen nebo jiný pevný povrch. Oba rodiče snůšku hlídají, ovívají jikry a odstraňují neoplozené nebo poškozené kusy. Péče o larvy: Po vylíhnutí mohou rodiče larvy přemístit do předem připravených jamek v písku. Během této doby velmi důrazně chrání okolní prostor. Péče o potěr: Po rozplavání vytváří potěr kompaktní skupinu doprovázenou oběma rodiči. Pozorování páru při společné ochraně a vedení mladých patří k nejzajímavějším aspektům chovu tohoto druhu. Krmení potěru: Mladé rybky lze po rozplavání krmit jemným mikrokrmivem a především čerstvě vylíhlou artemií. Později dobře přijímají jemně drcené vločky a drobné granule. Soužití: Vhodnými spolubydlícími jsou středně velké, aktivní a nepříliš agresivní ryby. Lze jej kombinovat například s některými robustnějšími živorodkami, většími tetrami nebo dalšími klidnějšími středoamerickými druhy. Nevhodní spolubydlící: Velmi malé, pomalé nebo dlouhoploutvé ryby nejsou ideální. Stejně tak nejsou vhodné extrémně agresivní velké cichlidy, které by mohly Thorichthys dlouhodobě utlačovat. Náročnost: Středně nenáročný druh. Potřebuje především dostatečně prostorné akvárium, kvalitní filtraci, jemné dno, pestrou potravu a možnost vytvořit si teritorium. Zajímavost: Barevná kombinace tyrkysově modrých perleťových skvrn, oranžovočerveného břicha a tmavé boční kresby dělá z tohoto druhu jednu z nejatraktivnějších menších středoamerických cichlid. Pozor na záměnu: Vzhledem k podobnému tvaru těla může být zaměňován s dalšími druhy rodu Thorichthys, zejména s kančíkem červenohrdlým. T. maculipinnis se však odlišuje především charakterem modrého skvrnění, zbarvením boků a kresbou ploutví. Taxonomická poznámka: Pokud se v obchodním seznamu objeví Thorichthys ellioti, zpravidla jde o rybu dnes označovanou jako Thorichthys maculipinnis. Starší jméno je v akvaristice natolik rozšířené, že se s ním lze stále běžně setkat.