Kančík papouščí 7-11 cm

Popis

Původ: Jižní Amerika – především Brazílie, Kolumbie a Venezuela. Přirozeně se vyskytuje v oblasti Rio Negro a horního povodí Orinoka, tedy v rozsáhlém systému amazonských černých vod. Přirozené prostředí: Obývá především pomaleji tekoucí lesní řeky, přítoky a zaplavované oblasti. Typické prostředí obsahuje velké množství kořenů, ponořených větví, spadaného listí a dalších organických materiálů. Velikost: Jde o velkou jihoamerickou cichlidu. Dospělí jedinci mohou dorůstat přibližně 30–35 cm, výjimečně i více. V akváriu je proto nutné počítat s velmi robustní dospělou rybou. Tvar těla: Tělo je vysoké, mohutné a ze stran zploštělé. Hlava je výrazná s poměrně velkou tlamou. Dospělé ryby působí velmi robustně, přesto si zachovávají elegantní stavbu typickou pro velké jihoamerické cichlidy. Vzhled: Základní zbarvení bývá olivově zelené, zelenošedé až modrozelené. Na bocích se objevují tmavší příčné pásy nebo skvrny, jejichž intenzita se výrazně mění podle nálady a kondice. Zbarvení hlavy: Hlava a skřele mohou mít krásný tyrkysový až modrozelený lesk. U dobře vyvinutých dospělých jedinců se mohou objevit také jemné červenohnědé nebo oranžové odstíny. Kresba těla: Mladé ryby mívají kontrastnější tmavou kresbu než dospělí jedinci. S věkem se základní zbarvení často mění a dospělé ryby získávají výraznější zelené, tyrkysové a modravé odstíny. Samec: Dospělý samec bývá větší, mohutnější a může mít výraznější hlavu. Konce hřbetní a řitní ploutve bývají více protažené. Spolehlivé určení pohlaví pouze podle vzhledu však není vždy jednoduché. Samice: Samice bývá zpravidla o něco menší a plnější v oblasti břicha. U dospělých párů lze rozdíly lépe rozpoznat podle celkových proporcí a chování během rozmnožování. Chování: Hoplarchus psittacus je teritoriální velká cichlida, ale při dostatku prostoru nemusí být neustále agresivní. Jednotliví dospělí jedinci však potřebují vlastní prostor a možnost ukrýt se mimo dohled dominantní ryby. Sociální chování: Mladé jedince lze určitou dobu chovat ve skupině. S dospíváním se začíná vytvářet hierarchie a páry. V této fázi může agresivita výrazně narůstat a slabší jedinci mohou být dominantním párem intenzivně pronásledováni. Vytváření páru: Pro chov páru je nejlepší nechat ryby přirozeně spárovat ze skupiny mladých jedinců. Náhodné spojení dvou velkých dospělých ryb nemusí být úspěšné a může vést k vážným konfliktům. Akvárium: Vzhledem ke konečné velikosti potřebuje velmi prostornou nádrž s velkou plochou dna. Pro dospělý pár je důležité nejen dostatečné množství vody, ale také možnost vytvořit rozsáhlejší teritorium. Dekorace: Velké kořeny, větve a stabilně uložené kameny vytvářejí přirozené prostředí a zároveň fungují jako vizuální bariéry. Dekorace musí být pevné, protože dospělá ryba má značnou sílu. Dno: Nejvhodnější je jemný písek, případně kombinace písku a hladkých kamenů. Ryby mohou při hledání potravy a zejména během rozmnožování substrát přemisťovat. Rostliny: Jemné rostliny nejsou ideální, protože velké ryby je mohou při pohybu nebo úpravách teritoria poškodit. Vhodnější jsou robustní druhy pevně přichycené ke kořenům nebo kamenům. Filtrace: Velká cichlida produkuje značné množství odpadních látek, proto je nutná výkonná biologická a mechanická filtrace. Velký význam má pravidelná údržba a stabilní kvalita vody. Potrava: V přírodě přijímá pestrou živočišnou potravu včetně drobných ryb, korýšů, larev hmyzu a dalších vodních bezobratlých, ale jídelníček může obsahovat i další dostupný organický materiál. Krmení v akváriu: Základem mohou být kvalitní granule určené pro velké cichlidy doplněné o krill, krevety, larvy hmyzu a další kvalitní mraženou nebo živou potravu. Pestrá strava: Dlouhodobě není vhodné krmit pouze jedním druhem potravy. Střídání kvalitních granulí a různých živočišných krmiv podporuje správný růst, kondici a intenzivní zbarvení. Rozmnožování: Jde o párovou cichlidu s dobře vyvinutou rodičovskou péčí. Před třením pár obsadí vhodnou část nádrže a začne ji intenzivně bránit. Tření: Jikry jsou ukládány na očištěný pevný povrch, například kámen nebo kořen. Oba rodiče snůšku hlídají a odhánějí ostatní ryby z okolí. Péče o potomstvo: Po vylíhnutí rodiče chrání larvy a následně také rozplavaný potěr. Během péče o mladé může být pár výrazně agresivnější než za běžných okolností. Krmení potěru: Rozplavaná mláďata lze krmit čerstvě vylíhlou artemií, jemným mikrokrmivem a s růstem postupně přecházet na větší potravu. Soužití: Vhodnými spolubydlícími mohou být větší robustní jihoamerické ryby, které nejsou natolik agresivní, aby Hoplarchus psittacus dlouhodobě napadaly. Vždy je však nutné zajistit dostatek prostoru. Nevhodní spolubydlící: Velmi malé ryby mohou být považovány za kořist. Nevhodné jsou také extrémně agresivní velké cichlidy nebo kombinace několika teritoriálních druhů v nedostatečně prostorné nádrži. Náročnost: Středně náročný až náročnější druh. Největším problémem není samotné krmení, ale konečná velikost, požadavek na velmi prostorné akvárium, kvalitní filtraci a zvládnutí teritoriálního chování dospělých ryb. Délka života: Při kvalitní péči jde o dlouhověkou cichlidu, která může být chována mnoho let. Pořízení mladého jedince je proto nutné plánovat s ohledem na jeho budoucí velikost. Zajímavost: Hoplarchus psittacus je jediným druhem rodu Hoplarchus. V anglicky mluvící akvaristice se používají názvy Parrot Cichlid nebo True Parrot Cichlid. Pozor na název „papouščí“: Tento druh není totožný s běžně prodávaným hybridním Blood Parrot Cichlid. Hoplarchus psittacus je přírodní jihoamerický druh s vlastním přirozeným areálem, zatímco Blood Parrot je člověkem vytvořená hybridní akvarijní forma.