Krunýřovec 6,5-7cm

Popis

Označení: Rineloricaria sp. „Rio Atabapo“ je lokalitní obchodní označení krunýřovce rodu Rineloricaria. „Rio Atabapo“ označuje oblast původu populace, nikoliv platný vědecký druhový název. Bez přesného taxonomického určení je vhodné ponechat označení Rineloricaria sp. Původ: Jižní Amerika – povodí řeky Atabapo na hranici Venezuely a Kolumbie. Rio Atabapo je součástí povodí Orinoka a oblast je známá charakteristickými černými až tmavě zbarvenými vodami. Přirozené prostředí: Ryby tohoto typu obývají řeky, přítoky a klidnější okrajové partie vodních toků. Pohybují se především u dna mezi kořeny, ponořenými větvemi, listím, kameny a jemným substrátem. Velikost: Přesná konečná velikost závisí na skutečném druhovém určení. U podobných zástupců rodu Rineloricaria lze orientačně počítat s délkou přibližně 10–15 cm. Tvar těla: Tělo je velmi štíhlé, protáhlé a nízké, směrem k ocasní části se výrazně zužuje. Tento neobvyklý tvar je typický pro krunýřovce rodu Rineloricaria. Hlava: Hlava je zploštělá a protáhlá. Tlama se nachází na spodní straně a vytváří přísavný aparát, pomocí kterého ryba přijímá potravu z povrchu substrátu, dřeva a kamenů. Vzhled: Základní zbarvení bývá hnědé, šedohnědé až rezavě hnědé s nepravidelnou tmavší kresbou. Zbarvení poskytuje velmi dobré maskování mezi větvemi, kořeny a spadaným listím. Kresba těla: Na hřbetě a bocích mohou být patrné tmavší skvrny, sedlovité pásy nebo nepravidelné mramorování. Intenzita kresby se může měnit podle prostředí, nálady a stáří ryby. Ocas: Ocasní násadec je velmi dlouhý a úzký. U některých forem rodu Rineloricaria mohou být paprsky ocasní ploutve prodloužené, což ještě zvýrazňuje jejich elegantní protáhlý vzhled. Samec: U dospělých samců se mohou zejména v období rozmnožování vytvářet výraznější odontody – jemné štětinovité výrůstky na hlavě, skřelích a přední části těla. Samice: Samice bývá v dospělosti plnější v oblasti břicha a obvykle postrádá tak výrazně vyvinuté odontody. U mladých jedinců je určení pohlaví obtížnější. Chování: Jde o klidného a mírumilovného krunýřovce, který většinu času tráví na dně nebo odpočívá na kořenech a dalších dekoracích. Ostatní ryby zpravidla aktivně nenapadá. Aktivita: Přes den může dlouhou dobu nehybně odpočívat a díky maskovacímu zbarvení téměř splývat s okolím. Za šera a během krmení se aktivita obvykle zvyšuje. Skupinový chov: Při dostatku prostoru lze chovat několik jedinců společně. Důležité je vytvořit dostatek úkrytů, kořenů a oddělených míst u dna, aby ryby nemusely neustále soupeřit o stejný prostor. Akvárium: Ideální je přírodně zařízená nádrž s jemným pískem, kořeny, větvemi, kameny a případně vrstvou listí. Takové zařízení velmi dobře odpovídá prostředí jihoamerických říčních systémů. Dno: Vhodný je především jemný písek nebo velmi jemný zaoblený štěrk. Ostrý substrát není ideální, protože ryby tráví značnou část života v bezprostředním kontaktu se dnem. Kořeny: Ponořené dřevo je velmi vhodnou součástí nádrže. Poskytuje úkryt a zároveň vytváří velké plochy porostlé biofilmem a mikroorganismy, které ryby při hledání potravy procházejí. Filtrace: Vhodná je kvalitní filtrace a dobré okysličení. Ryby ocení čistou vodu s mírným prouděním, ale v nádrži by měly zůstat také klidnější partie pro odpočinek. Potrava: Rineloricaria jsou všežraví sběrači přijímající biofilm, jemné řasy, drobné bezobratlé a další organický materiál. Není vhodné spoléhat pouze na přirozené řasy v akváriu. Krmení v akváriu: Vhodné jsou kvalitní potápivé tablety a jemnější granule pro krunýřovce doplněné o spirulinu, rostlinnou potravu a drobnou mraženou živočišnou potravu. Potravní konkurence: Jde o poměrně klidnou rybu. Při společném chovu s velmi aktivními druhy je nutné kontrolovat, zda se dostatečné množství potravy dostane až ke dnu. Rozmnožování: U řady druhů Rineloricaria probíhá tření v úzkých dutinách nebo trubicovitých úkrytech. Pro cílený odchov se proto často používají vhodně velké keramické nebo jiné duté trubice. Péče o jikry: Po vytření obvykle přebírá hlavní péči samec, který jikry v úkrytu hlídá, ovívá a chrání až do jejich vývoje. Potěr: Po opuštění úkrytu potřebují mladé ryby snadno dostupnou jemnou potravu. Velký význam má dobře zaběhnutá nádrž s dostatkem biofilmu a doplňkovým jemným krmením. Soužití: Velmi dobře se hodí k menším a středně velkým klidným jihoamerickým rybám, například tetrám, pancéřníčkům a mírnějším cichlidám. Nevhodní spolubydlící: Velké agresivní cichlidy nebo velmi aktivní druhy obsazující dno nejsou ideální. Jemně stavěná Rineloricaria může být při takové kombinaci stresována nebo vytlačována od potravy. Náročnost: Středně nenáročná ryba. Důležitá je především čistá voda, kvalitní potrava, jemný substrát, dostatek úkrytů a klidní spolubydlící. Zajímavost: Rod Rineloricaria zahrnuje velké množství podobně vypadajících jihoamerických krunýřovců. U lokalitních forem může být údaj o místě odchytu velmi důležitý pro jejich pozdější taxonomické určení a zachování čisté populace.