Labeo červenoploutvé 4cm

Popis

Platný název: Správné vědecké označení je Epalzeorhynchos bicolor. Ve starší literatuře se lze setkat také s názvem Labeo bicolor. V anglicky mluvící akvaristice je známá jako Red-tailed Black Shark nebo Redtail Shark. Původ: Jihovýchodní Asie – Thajsko. Jde o původní druh říčních systémů centrální části země, historicky spojovaný zejména s povodími Chao Phraya, Mae Klong a Bang Pakong. Přirozené prostředí: Obývá řeky, přítoky, kanály a sezónně zaplavované oblasti. Přirozený životní cyklus je spojen s pohybem mezi různými částmi říčního systému v závislosti na změnách vodní hladiny. Velikost: Dospělí jedinci dorůstají přibližně 12–15 cm, výjimečně mohou být o něco větší. Přestože se mladé ryby prodávají velmi malé, s věkem se z nich stávají poměrně robustní a silně teritoriální ryby. Tvar těla: Tělo je protáhlé, hydrodynamické a mírně ze stran zploštělé. Hřbetní ploutev je vysoká a trojúhelníkovitá, což společně s tvarem těla připomíná siluetu malého žraloka. Vzhled: Dospělá ryba má charakteristické sytě černé až sametově černé tělo. Černé jsou také hřbetní, prsní, břišní a řitní ploutve. Ocasní ploutev: Nejvýraznějším znakem je jasně červená až oranžovočervená ocasní ploutev, která silně kontrastuje s černým tělem. U zdravého dospělého jedince bývá barva ocasu velmi intenzivní. Zbarvení a kondice: Při stresu nebo nevhodných podmínkách může černé zbarvení zesvětlat do šedočerného odstínu a červená ocasní ploutev ztrácet intenzitu. Výrazné barvy jsou proto také dobrým ukazatelem kondice ryby. Pozor na záměnu: Velmi často je zaměňována s Epalzeorhynchos frenatum. U E. bicolor je červená pouze ocasní ploutev, zatímco E. frenatum má červené až oranžové také další ploutve. Samec a samice: Rozdíly mezi pohlavími nejsou příliš výrazné. Dospělé samice bývají zpravidla robustnější a plnější v oblasti břicha, zatímco samci mohou působit štíhleji. Chování: Jde o aktivní a výrazně teritoriální rybu, zejména po dosažení dospělosti. Vyhledává vlastní úkryt a určitou část dna může považovat za své teritorium. Agresivita: Největší agresivitu často projevuje vůči rybám podobného tvaru těla a vůči dalším jedincům stejného nebo příbuzného druhu. Vetřelce může intenzivně pronásledovat po celé nádrži. Chov více jedinců: V běžném domácím akváriu je zpravidla bezpečnější chovat jednoho dospělého jedince. Chov několika kusů vyžaduje velmi prostornou a výrazně členitou nádrž, jinak může dominantní ryba slabší jedince dlouhodobě napadat. Akvárium: Potřebuje dostatek prostoru pro plavání a především členité prostředí s kořeny, kameny, jeskyněmi a dalšími úkryty. Optické bariéry pomáhají omezovat teritoriální konflikty. Úkryty: Každý dospělý jedinec si často vybere konkrétní jeskyni, prostor pod kořenem nebo mezi kameny, který pravidelně využívá. Dobře členěná nádrž výrazně přispívá ke klidnějšímu chování. Dno: Vhodný je jemný písek nebo zaoblený štěrk doplněný většími kameny a kořeny. Ryba často prohledává povrchy a pohybuje se v dolní a střední části akvária. Rostliny: Robustnější živé rostliny jsou vhodné a pomáhají vytvářet přirozené vizuální bariéry. Dobře zarostlé části nádrže mohou také poskytnout úkryt méně dominantním spolubydlícím. Potrava: Jde o všežravý druh. V přírodě přijímá řasy, biofilm, rostlinný materiál, drobné bezobratlé a další organickou potravu, kterou nachází na dně a pevných površích. Krmení v akváriu: Základem mohou být kvalitní potápivé granule a tablety doplněné o spirulinu a další rostlinná krmiva. Jídelníček je vhodné obohatit o drobnou živou nebo mraženou potravu. Řasožravost: Mladé ryby mohou poměrně aktivně spásat jemné řasy a biofilm. S dospíváním však není vhodné považovat tento druh pouze za „čističe řas“ a je nutné zajistit pestrou pravidelnou stravu. Aktivita: Jde o velmi pohyblivou rybu, která pravidelně kontroluje své teritorium. Při krmení bývá rychlá a může být výrazně průbojnější než klidnější obyvatelé dna. Soužití: Vhodnější jsou aktivní ryby střední velikosti, které se pohybují převážně ve středních a horních vrstvách nádrže a dokážou se vyhnout teritoriu Epalzeorhynchos bicolor. Nevhodní spolubydlící: Problematické mohou být další druhy s podobným protáhlým tělem, jiné Epalzeorhynchos, některé parmičky a ryby, které obsazují stejné úkryty u dna. Nevhodné jsou také velmi pomalé a plaché druhy. Rozmnožování: Rozmnožování v běžném domácím akváriu je velmi vzácné. Přirozené rozmnožování je spojeno s podmínkami a sezónními změnami rozsáhlých říčních systémů, které je v domácí nádrži obtížné napodobit. Komerční chov: Ryby nabízené v akvaristickém obchodě dnes pocházejí převážně z komerčních chovů v jihovýchodní Asii, kde se rozmnožují ve specializovaných zařízeních. Náročnost: Středně nenáročný druh, pokud má dostatečně prostornou a členitou nádrž. Největší problém představuje teritoriální chování dospělých jedinců, nikoliv samotné krmení. Délka života: Při kvalitní péči může žít mnoho let. Při nákupu malé mladé ryby je proto vhodné počítat s jejím budoucím teritoriálním chováním a konečnou velikostí. Ohrožení v přírodě: Historicky došlo k výraznému poklesu přírodních populací a druh byl určitou dobu považován dokonce za možná vyhynulý ve volné přírodě. Pozdější průzkumy však potvrdily přežívající populace. Běžná dostupnost v akvaristice je výsledkem především rozsáhlého komerčního odchovu. Zajímavost: Kontrast sametově černého těla a jediného jasně červeného ocasu je natolik charakteristický, že Epalzeorhynchos bicolor patří mezi snadno rozpoznatelné a dlouhodobě velmi populární akvarijní ryby.