Loricalia filamentosa 4cm

Popis

Platný název: Rineloricaria filamentosa patří do čeledi Loricariidae. V anglicky psaných akvaristických materiálech se pro podobné zástupce rodu používá označení Whiptail Catfish, které odkazuje na jejich dlouhé, velmi štíhlé tělo a ocas. Původ: Jižní Amerika. Druh je uváděn především z povodí řek v Kolumbii a Venezuele, tedy ze severní části jihoamerického kontinentu. Přesné údaje o lokalitách jsou důležité, protože rod Rineloricaria obsahuje velké množství velmi podobných druhů. Přirozené prostředí: Obývá především řeky, menší přítoky a klidnější okrajové partie vodních toků. Zdržuje se u dna mezi kořeny, větvemi, kameny a naplaveným organickým materiálem. Velikost: Dospělí jedinci mohou dosahovat přibližně 15–18 cm celkové délky, přičemž významnou část tvoří velmi štíhlá ocasní část a prodloužené paprsky ocasní ploutve. Tvar těla: Tělo je charakteristicky dlouhé, úzké a výrazně zploštělé, směrem k ocasu se postupně zužuje. Celkovým vzhledem připomíná tenkou větvičku ležící na dně. Hlava: Hlava je protáhlá a zploštělá. Tlama je umístěna na spodní straně a vytváří typický přísavný ústní aparát, kterým ryba sbírá potravu z povrchů. Vzhled: Základní zbarvení je obvykle světle hnědé, šedohnědé až olivově hnědé. Na těle se nachází tmavší kresba, která umožňuje rybě velmi dobře splynout s písčitým dnem, kořeny a spadanými větvemi. Kresba těla: Na hřbetě a bocích mohou být patrné tmavší skvrny, nepravidelné pásy a jemné podélné linie. Intenzita kresby se může měnit podle podkladu, kondice a momentálního rozpoložení ryby. Ocasní ploutev: Charakteristickým znakem jsou prodloužené vláknité paprsky ocasní ploutve, které výrazně přispívají k elegantnímu vzhledu druhu a souvisejí také s jeho druhovým názvem filamentosa. Samec: U dospělých samců se objevují výraznější odontody – jemné štětinovité kožní výrůstky, zejména na bocích hlavy a přední části těla. V období rozmnožování mohou být velmi dobře patrné. Samice: Samice bývá při pohledu shora širší a plnější v oblasti břicha. Výrazné odontody typické pro dospělé samce obvykle postrádá. Určení pohlaví: U mladých jedinců je obtížné. Pohlavní rozdíly jsou podstatně lépe patrné až u plně dospělých ryb, zejména v období rozmnožování. Chování: Velmi klidný a mírumilovný krunýřovec. Ostatní ryby aktivně nenapadá a většinu času tráví odpočinkem na dně, kořenech nebo kamenech a pomalým vyhledáváním potravy. Aktivita: Přes den může dlouhou dobu zůstávat téměř bez pohybu. Za šera a během krmení bývá aktivnější a začíná intenzivněji prohledávat substrát a povrch dekorací. Skupinový chov: Při dostatečně velké ploše dna lze chovat pár nebo menší skupinu. Jednotlivé ryby by měly mít dostatek vlastních míst k odpočinku a vhodných úkrytů. Akvárium: Nejlépe působí v přírodně zařízené nádrži s jemným pískem, kořeny, větvemi, kameny a případně vrstvou suchého listí. Část dna je vhodné ponechat otevřenou. Dno: Ideální je jemný písek nebo velmi jemný zaoblený štěrk. Ostrý hrubý substrát není vhodný pro rybu, která tráví téměř celý život v bezprostředním kontaktu se dnem. Kořeny: Ponořené dřevo poskytuje přirozené úkryty a zároveň velkou plochu pro vznik biofilmu a mikroorganismů, které ryba při hledání potravy pravidelně prochází. Filtrace: Vhodná je kvalitní biologická filtrace a dobré okysličení. Ryba prospívá nejlépe v čistém, stabilním a biologicky vyzrálém akváriu s mírným prouděním. Potrava: Jde o všežravého sběrače. Přirozeně přijímá biofilm, jemné řasy, drobné vodní bezobratlé, rostlinný materiál a další organické částice nacházející se na dně. Krmení v akváriu: Vhodné jsou kvalitní potápivé tablety a jemnější granule pro krunýřovce doplněné o spirulinu a další rostlinná krmiva. Pravidelně lze přidávat také drobnou mraženou živočišnou potravu. Řasožravost: Rineloricaria filamentosa sice spásá jemné řasové povlaky a biofilm, ale není vhodné ji chovat pouze jako „čističe řas“. Pro správnou kondici potřebuje pravidelnou a pestrou potravu. Potravní konkurence: Vzhledem ke klidné povaze může být při krmení snadno předběhnuta velmi aktivními rybami. Je vhodné zajistit, aby se část potápivé potravy dostala přímo do míst, kde se krunýřovec zdržuje. Rozmnožování: Podobně jako další Rineloricaria využívá při rozmnožování úzké dutiny a trubkovité úkryty. V akváriu lze nabídnout vhodně velké keramické nebo jiné bezpečné trubice. Tření: Samice ukládá jikry do vybraného úkrytu. Po vytření přebírá hlavní péči o snůšku samec. Péče samce: Samec zůstává u jiker, chrání je a zajišťuje jejich ovívání a proudění vody. V úkrytu může setrvat prakticky po celou dobu jejich vývoje. Potěr: Po vylíhnutí a spotřebování žloutkového váčku začínají mladé ryby vyhledávat potravu na dně a dalších površích. Důležitý je především dostatek biofilmu a jemné snadno dostupné potravy. Odchov mladých: Potěr je citlivější na nedostatek potravy a zhoršenou kvalitu vody. Nejlepší výsledky poskytuje dobře zaběhnutá nádrž s množstvím biologicky aktivních povrchů a pravidelným jemným krmením. Soužití: Výborně se hodí k tetrám, pancéřníčkům, menším mírumilovným cichlidám a dalším klidným jihoamerickým rybám. Nevhodní spolubydlící: Velké agresivní cichlidy a silně teritoriální druhy dna nejsou vhodné. Mohou jemně stavěnou Rineloricaria stresovat, poranit její prodloužené ploutve nebo ji vytlačovat od potravy. Náročnost: Středně nenáročný druh. Základem úspěšného chovu je stabilní kvalita vody, jemný substrát, dostatek úkrytů, klidní spolubydlící a pestrá potrava. Zajímavost: Velmi štíhlé tělo a vláknitě prodloužená ocasní ploutev poskytují rybě mimořádně elegantní vzhled. Pokud nehybně leží na kořenu nebo mezi větvemi, může být díky svému maskovacímu zbarvení překvapivě obtížné ji spatřit.